Když jsem se plavil s mými přáteli po Berounce, seznámil jsem se tam s dívkou mého srdce, ale nakonec mě řada jiných rozhodnutí zavála na druhý konec republiky a už jsme se spolu nikdy neviděli. Kdybych mohl cestovat v čase jako hlavní hrdina ve filmu „Probudím se včera“, snažil bych se ta rozhodnutí změnit a prožít život úplně jinak a také jinde. Především mi připadala k trvalému bydlení mnohem přívětivější krajina v okolí středního toku Berounky, kde jsme se seznámili, a tam bych rád situoval své další plány. Představoval bych si tu mít rekreační celoročně obyvatelný objekt se zahradní parcelou a s výhledem na řeku.
Součástí plánu na výstavbu či rekonstrukci trvale obývané nemovitosti by byl i vjezd na pozemek s garáží či garážovým stáním. Ten bych si jednoznačně představoval prostřednictvím vjezdové posuvné brány. Žádné jiné řešení by nepřicházelo v úvahu, mám totiž za sebou řadu zkušeností s křídlovými vraty a ta mi v životě přinášela spíše jen trable. S posuvnou branou jsem se setkal v domě mého souseda docela nedávno a musím říci, že mě toto řešení vysloveně nadchlo. Já osobně bych si představoval mít bránu samonosnou, která je zcela nezávislá na okolním terénu a posouvá se nad ním. Horní vedení posuvné brány je zhotoveno tak, aby bylo možné bránu obsluhovat elektrickým pohonem na dálkové ovládání a lze bránu otevřít přímo z auta.
Ovládat bránu z kabiny vozu je nejen velmi komfortní, ale také bezpečné, zvláště v situaci, kdy se nad krajinou v letním období schyluje k bouřce a pohybovat se v takové chvíli venku je příliš riskantní. Za bouřky je rozumné zůstat uvnitř vozidla (pokud to vysloveně není kabriolet s plátěnou střechou) a zajet s vozem přímo na pozemek do garáže a vstoupit do ní suchou nohou, načež vás tu bleskové výboje nemohou ohrozit. Je-li garáž zabezpečena hromosvodem, jste tu v naprostém bezpečí.