Rubrika: Vzdělání

Pamatuji si čas, když jsem se v deváté třídě rozhodovala, na jakou školu půjdu. Vždycky jsem toužila po tom, že půjdu na gymnázium, jenomže jsem ale asi nedosahovala takových skvělých známek. Na gymnázium jsem potřebovala opravdu perfektní známky, které jsem ale bohužel neměla. A vždycky jsem byla ve vzdělání taková průměrná. To mi říkala i paní učitelka na základní škole. Jenomže taky byl fakt, že nějak ve čtrnácti letech se člověk vůbec nedokáže rozhodnout, kam vůbec chce jít, co chce v životě dál dělat. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Věděla jsem, že nejsem v tom věku vůbec rozhodnutá, jaké vzdělání chci mít. Nevěděla jsem, na jakou školu mám jít. A proto jsem si vybrala tu školu, která je ihned kousek od mého bydliště. Byl to výuční obor kuchař číšník. Jenomže po dvou letech jsem zjistila, že mě to vůbec nebavilo. Přišlo mi to, že ta škola je úplně zbytečná. Musím se pochlubit totiž v tom, že já už ve čtrnácti v patnácti letech jsem uměla opravdu skvělé vařit.

A tak jsem si řekla, že je opravdu škoda být na této škole zbytečně. Nicméně ale je opravdu důležité, abych měla nějaký ten typický papír. Ale já jsem vždycky toužila po maturitě. A proto jsem asi v sedmnácti letech přestoupila na jinou školu. Sice jsem šla zase od prvního ročníku, ale byla jsem konečně na zdravotní škole.

A já jsem opravdu ráda, že jsem to všechno zvládla, a dokonce jsem měla i skvělé známky. Na maturitní vysvědčení jsem měla pouze dvě trojky jinak samé dvojky. Myslím si, že vzdělání je opravdu důležité. A já si přeji, aby i mé děti měly skvělé vzdělání. Protože žijeme v době, kdy je vzdělání opravdu důležité. Takže já bych opravdu nechtěla nic zanedbat, raději dám do toho všechno, abychom byli doma všichni moc spokojení. Vzdělání bereme opravdu vážně. A jak jste na tom vy? Dáváte si na vzdělání hodně záležet nebo je vám to jedno? Někdy někomu ale škola nejde, což se musí brát v potaz, ale někdo se třeba jenom fláká a nic se mu nechce.

Myslíte si, že když dostudujete školu, už nikdy se nebudete muset něčemu učit? Člověk se učí něčemu novému pořád a stále. Už to sice nefunguje tak, že přijdete domů ze školy a následně musíte dělat věci na další den, ale stále se budete učit něčemu novému.

Člověk opravdu neumí ze školy vše. Je mnoho věcí, které člověka naučí až sám život.

Jestli je něco, co může být lidem nepříjemné, pak je to to, když neustále slyší, že si mají užívat školní život, protože jsou jim informace podávány pod nos. V životě to tak prý nechodí a člověk si musí celou řadu informací zjistit sám. Něco takového ale není zcela pravda, protože například na vysokých školách si studenti musejí celou řadu informací zjišťovat sami. Nikdo jim dané informace nedá jen tak.

Se vzděláváním to může, ale nemusí být jednoduché. Jsou opravdu informace, ke kterým se člověk dostane díky tomu, že se zeptá, ale jsou i takové, které je potřeba složitě hledat.

Je mnoho lidí, kteří by již nezvládli školský režim. Existuje mnoho lidí, kteří se rozhodli, že si mezi střední a vysokou školou dají rok pauzu a poté půjdou studovat. Věřte, že jen málo lidí se rozhodne na vysokou školu po roční pauze nastoupit. Proč? Protože by již měli problém zvyknout si na školní režim, jelikož už si zvykli na něco jiného. Zvykli si na to, že je již učí život.

Každý se ale musí rozhodnout sám za sebe. Každý ví, co mu vyhovuje více a co naopak méně. Jsou situace, které jsou boj a je na vás, jak se k nim postavíte.

Je mnoho míst, kde se toho člověk může mnohé dozvědět. Je ale také mnoho míst, kde, aniž byste si něco zjistili sami, nepochodíte. Celý život je o zjišťování a učení se novým dovednostem. Školou to začíná a pokračuje to prací.

Každý to může v životě dotáhnout daleko, ale je potřeba přijmout to, že se člověk učí pořád a stále. Bez toho to půjde jen velmi těžko.

K tomu, aby si děti dobře zapamatovaly, co se učí, měly by významu slov dobře rozumět. Přijdou-li za vámi a zeptají se, co znamená slovo „babyka“, možná i pro vás nebude lehké hned správně odpovědět.

Co je to babyka? Jedná se o opadavý keř nebo strom. Javor babyka (Acer campestre) nebo také javor polní dorůstá do výšky 5 – 15 m, někdy až 25 m. Dožívá se 150 – 200 let. Roste v Evropě (mimo Skandinávii), v západní Asii, v severozápadní Africe a také ve Středozemí. Plodem jsou dvounažky s křídly (2,5 cm dlouhé). Stejně jako u známého javoru (Acer) – křídlaté dvounažky. Děti si je rády dávají na nos, takže se jim legračně protáhne. Tyto dvounažky nazývají „nosy“. Javor babyka je odolný proti znečištěnému ovzduší, a proto se často vysazuje v průmyslových městech. V kosmetice se používá kůra na zarudlou pokožku.

Pelyněk (Artemisia) je keř nebo polokeř, který dorůstá do výšky cca 300 cm. Existuje až 550 druhů pelyňků. Název Artemisia je podle řecké bohyně Artemis nebo královny Artemisie z Holokarnasu, která se zabývala léčitelstvím. Pelyněk roste ve stepních a polopouštních částech Euroasie, Afriky a Ameriky. V České republice je až 17 druhů. Jsou to léčivé rostliny. Užívají se jako koření a při výrobě alkoholu (k dochucení vín a likérů). V Evropě se daří pelyňku černobýlu a pelyňku pravému. V lidovém léčitelství dosud pomáhají svými hořčiny (nahořklá chuť) při nechutenství, nadýmání, žaludečních a střevních potížích. Pelyněk není vhodný pro těhotné a kojící ženy. Některé druhy pelyňků stabilizují v pouštích duny, jinde se používají jako krmivo pro domácí zvířata. Coby okrasné rostliny v zahradnictví můžeme vidět například pelyněk bílý, mléčný, stříbrný, stromovitý aj. Naopak pelyněk černobýl je často považován za plevel.

K výuce vyjmenovaných slov můžete také objednat a zakoupit na internetu v e-shopech nejrůznější obrázkové pomůcky, které vašim dětem učení usnadní a zpříjemní.