Pamatuji si čas, když jsem se v deváté třídě rozhodovala, na jakou školu půjdu. Vždycky jsem toužila po tom, že půjdu na gymnázium, jenomže jsem ale asi nedosahovala takových skvělých známek. Na gymnázium jsem potřebovala opravdu perfektní známky, které jsem ale bohužel neměla. A vždycky jsem byla ve vzdělání taková průměrná. To mi říkala i paní učitelka na základní škole. Jenomže taky byl fakt, že nějak ve čtrnácti letech se člověk vůbec nedokáže rozhodnout, kam vůbec chce jít, co chce v životě dál dělat. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Věděla jsem, že nejsem v tom věku vůbec rozhodnutá, jaké vzdělání chci mít. Nevěděla jsem, na jakou školu mám jít. A proto jsem si vybrala tu školu, která je ihned kousek od mého bydliště. Byl to výuční obor kuchař číšník. Jenomže po dvou letech jsem zjistila, že mě to vůbec nebavilo. Přišlo mi to, že ta škola je úplně zbytečná. Musím se pochlubit totiž v tom, že já už ve čtrnácti v patnácti letech jsem uměla opravdu skvělé vařit.
A tak jsem si řekla, že je opravdu škoda být na této škole zbytečně. Nicméně ale je opravdu důležité, abych měla nějaký ten typický papír. Ale já jsem vždycky toužila po maturitě. A proto jsem asi v sedmnácti letech přestoupila na jinou školu. Sice jsem šla zase od prvního ročníku, ale byla jsem konečně na zdravotní škole.
A já jsem opravdu ráda, že jsem to všechno zvládla, a dokonce jsem měla i skvělé známky. Na maturitní vysvědčení jsem měla pouze dvě trojky jinak samé dvojky. Myslím si, že vzdělání je opravdu důležité. A já si přeji, aby i mé děti měly skvělé vzdělání. Protože žijeme v době, kdy je vzdělání opravdu důležité. Takže já bych opravdu nechtěla nic zanedbat, raději dám do toho všechno, abychom byli doma všichni moc spokojení. Vzdělání bereme opravdu vážně. A jak jste na tom vy? Dáváte si na vzdělání hodně záležet nebo je vám to jedno? Někdy někomu ale škola nejde, což se musí brát v potaz, ale někdo se třeba jenom fláká a nic se mu nechce.