Rubrika: Zvířata

Paní Ilona a její manžel Patrik se chodili pravidelně procházet do nedalekého parku od jejich bydliště. Snažili se tak udržovat si dobrou fyzickou kondici. Táhlo jim na šedesát, a tak je už sem tam i někde píchlo nebo zabolelo – v zádech, kolenu, kyčli a tak podobně. Prostě stáří se asi hlásilo.

Jednou navečer, když se vraceli z parku domů, blížili se z kopce dolů k hlavní dvoupruhové silnici, zahlédli na okraji vozovky malé černé pohublé kotě. Auta tam jezdí někdy dost rychle, tedy se paní Iloně udělaly až mžitky před očima. „Vezmeme si ho domů, Patriku!“ křikla bez přemýšlení a svolávala všechny svaté, aby toho drobečka, neohroženě kráčejícího po šedém asfaltu, nesrazilo auto. Jedno projelo hned, jak kotě přešlo první pruh silnice. Velký kámen oběma spadl ze srdce, ale hned tu byl druhý pruh. Zde najednou na malého hrdinu začaly nalétávat dvě straky, jako by nestačilo, že přechází silnici. Že by ho chtěly ulovit? To snad ne? Kotě nakonec bezpečně doběhlo na druhý chodník a odtud na louku. V trávě nad ním ještě asi tři straky poletovaly. „Možná tam mají někde hnízdo a brání ho,“ pronesl Patrik. „Domů si ho vzít nemůžeme. Určitě patří někomu ze zdejších domků. Uteklo ze zahrady a zatoulalo se, pak ho budou hledat. Nebo se šlo proběhnout.“

Až druhý den ráno najednou paní Ilonu napadlo, že ty straky mohly to malé kotě naopak svým poletováním kolem něho chránit – upozorňovat jedoucí řidiče, aby zbystřili zraky, že se na silnici něco děje. Pan Patrik dodal, že kotě tak mohly svým nalétáváním popohánět, aby se nezastavovalo, ale přeběhlo silnici co nejrychleji na jeden zátah. Kdo ví, jak to doopravdy bylo. Každopádně pokud to proběhlo tak, jak si mysleli – že ty straky kotěti v přecházení silnice vlastně pomohly, tak prosby paní Ilony a jejího manžela byly vyslyšeny. A za to byli moc rádi.

Zooterapie je vlastně jen jiný název, pro využívání zvířat k léčení lidí. Může se jednat o lidi mentálně, či fyzicky postižené, ale také o lidi trpící psychickými obtížemi, třeba i jako následek traumatizující zkušenosti. Tento způsob terapie je velmi oblíbený, jelikož cílí na lidskou empatii, a vyvolává pozitivní pocity. Jaké druhy animoterapie jsou nejpopulárnější?

Canisterapie

Canisterapie je léčba za přítomnosti psa. Jedná se obvykle o psy k tomuto účelu cvičené, kteří jsou trpěliví, laskaví, a netrpí agresivními sklony, ani se jen tak něčeho nezaleknou. Přítomnost psa je pak pro pacienty velmi příznivá, jelikož se jedná o jednoho z nejoblíbenějších mazlíčků Ti se pak využívají třeba k léčbě depresí, kdy má díky psovi pacient lepší pocit, jelikož cítí náklonost vůči své osobě, dále pak u lidí postižených autismem, kteří mají problém pocítit pouto s jakýmkoliv živým tvorem, a pes je ochoten jim s tímto pomoci, aniž by se zalekl jejich výbuchů vzteku, či mu vadila jejich odtažitost. 

Felinoterapie

Zde se jedná o terapii kočičí společností. Kočky jsou totiž velice antidepresivní tvorové, kteří dokáží intuitivně vycítit, co člověka bolí, či trápí. Jelikož péče o kočku není náročná, je možno tuto terapii proměnit v něco víc, jako je třeba adopce kočky, která člověku pomůže, aby se necítil sám. Fyzicky postižení lidé tak získávají společníka, díky kterému nejsou nikdy sami, traumatizovaní lidé se pak zbavují svých strachů, jelikož se v přítomnosti kočky cítí bezpečněji.

Hipoterapie

Při hipoterapii se jedná o koně, kteří jsou rovněž k tomuto účelu cvičení. Přítomnost tak velkého zvířete může působit děsivě, o to více se pak lidé zbaví strachu, když zjistí, že kůň je jejich přítelem. Především se ale využívá hyporehabilitace, kdy jízda na koni za doprovodu zkušeného instruktora pomáhá lidem s postižením posilovat svaly, ale zároveň je učí budovat si vztah s jiným živým tvorem. Je to tedy o posílení těla, důvěry, a mnoha dalších schopností.