Je naprosto běžné, že když se rozhodneme někam jít, obujeme se. A obvykle jsme nazutí minimálně do nějakých papučí i tehdy, když zůstáváme doma nebo někde jinde mezi čtyřmi stěnami. Protože je to jednak naprosto normální, a kdybychom se objevili někde na ulici, v obchodě, na úřadě, v práci nebo leckde jinde bosí, měli by nás ti ostatní za sociální případy, excentriky nebo blázny, a zároveň je to i pohodlné, pohodlnější než chodit bosky.
Ale samozřejmě tomu nemusí být nezbytně vždycky tak, ne každé boty jsou lepší než žádné. Potvrdí mi to každý, koho někdy jeho obuv tlačila, komu do ní zatékalo nebo měla nějaké jiné nepříjemné nedostatky.
A proto platí, že je dobré být obutí, ale to jen do kvalitní obuvi, která nám prokazuje skvělou službu. A to se rozhodně nedá říci ani o stejných botách, ani o botách různých. Některé boty totiž mohou být ideální v jedné a nevhodné v jiné situaci. Což jste s velkou pravděpodobností už aspoň někdy v životě zažili, když jste si vzali jiné než vhodné obutí.
A proto se třeba na túry do přírody nebere jenom tak nějaká obuv. Sice nás tam třeba nikdo nevidí, a tudíž nás nebude za naši špatnou volbu pomlouvat, ale sami na vlastní kůži, přesněji na kůži na nohou, poznáme, zda jsme se rozhodli dobře nebo ne. Protože zvolíme si nekvalitní nebo neudržovanému terénu neodpovídající obuv, možná si naděláme puchýře, možná si podvrtneme kotník, zlomíme si nohu nebo nám bude v botách přinejmenším čvachtat prosáklá voda. Což se nám nestane, pokud zvolíme trekové boty, které jsou pro podobný neudržovaný terén jako dělané. Totiž které jsou pro něj jako dělané.
V takových trekových botách si užijeme jakýkoliv výlet do přírody. A o to přece jde. Nechodíme tam přece proto, abychom si huntovali nohy. Chodíme tam proto, aby nám bylo příjemně na těle i na duchu. A byla by smůla, kdyby nám to zkomplikovaly docela banální boty.